Jak už jsem tu párkrát napsal, stránky by měly sloužit jako částečná osvěta a prostor pro vysvětlení mého pohledu na věc a možnost, jak částečně načerpat pár zajímavých nebo důležitých informací.

Dnes se zase vracím k záležitostem profesním. Jako energetický analytik a konzultant často narážím na nevědomost, která se u lidí váže k samotnému otevření trhu s energiemi. Tímto článkem bych chtěl trochu přiblížit celkové téma a rozšířit vědomosti třeba i jen pár jedinců.

Všichni si asi pamatujeme doby, kdy energie byly symbolem pro monopol. Cena rostla nezadržitelně vzhůru, lidé nadávali na zlaté padáky manažerů velkých energetických koncernů a koncovému zákazníkovi nezbývalo vlastně nic jiného, než jen „držet hubu a krok“, pokud tedy chtěl svítit a topit. Běžné domácnosti neměly do roku 2006 možnost jakkoliv ovlivnit koncovou cenu elektřiny. Nejen proto si Evropská komise pár let před tím vytyčila za cíl vytvořit jednotný vnitřní trh s elektřinou. Psal se podzim roku 2000 a v České republice odstartoval tzv. Energetický zákon č 458/2000 Sb. Jeho postupná realizace v praxi znamenala oddělení dodávky elektřiny od jejího přenosu a distribuce.

Ve zkratce to znamená, že cena elektřiny a posléze cena plynu se rozdělila na dvě základní části:

Regulovanou – Cena za distribuci (dopravu + přenos), ve které jsou zahrnuty všechny náležitosti sítě a rozvodu, jejíž výši i nadále stanovoval stát prostřednictvím Energetického regulačního úřadu (ERÚ), je neovlivnitelná (u elektrické energie cca. 55%, u plynu přibližně 25%)

A neregulovanou – Cena za reálně odebranou energii (komoditu, u elektřiny také tzv. silovou elektřinu), jejíž výši určuje daný obchodník s energiemi (dodavatel). Stát na její regulaci nemá žádný vliv a je ovlivnitelná volbou zákazníka (u elektřiny přibližně 45%, u plynu cca 75%).

Liberalizace trhu probíhala v postupných krocích, kdy se od 1. ledna 2005 otevřel trh s energiemi pro zákazníky z řad podnikatelů, pro domácnosti se termín posunul o rok později. Od 1.1.2006 u elektřiny a od 1.1.2007 u plynu si tudíž můžeme volit toho svého dodavatele.

Ještě bych dodal, že na základě výše zmíněného zákona jsou jasně definované podmínky za kterých dodavatel může dodávat v rámci distribuční sítě. Zákazník je oprávněný a nesmí být omezován ve svém rozhodnutí při volbě na neregulované části energie. Často slýchám i po skoro deseti letech: „A co to pro mě vůbec znamená – změna dodavatele?“ Mohu mluvit pouze za sebe a za svoji práci. Svým klientům říkám, že nic zásadního. Cena energií Vás vyjde levněji, protože se maximálně pokusíme formou sdružené poptávky stlačit marži dodavatelů na části ovlivnitelné. Garantujeme i minimální rozdíly před výběrovým řízením. Po stránce distribuce, ze zákona musí pohotovostní služby splnit svoje pracovní úkoly i pro odběrná místa, která zrovna neodebírají na obchodní části energií od obchodního oddělení stejné značky jakou má distributor. Jejich povinnost je také jasně definována. Plyn a elektřina jsou pro všechny stejné, stejně jako rozvody a vedení. Záleží jenom na člověku, co mu vyhovuje nejvíce. Jsou lidé, kteří se bojí udělat jakoukoliv změnu, už jen kvůli tomu, že jsou zvyklí do fungujících věcí nezasahovat. Nemají odbornost, nevěří druhým, nedokáží objektivně srovnat nabídky trhu. Radši si pár tisíc ročně připlatí a nepotřebují tuto možnost ke svému životu. Lidé jsou různí. Rozhodně nehaním žádné z těch rozhodnutí. Jsme svobodní a svoboda je i o názoru a pohledu člověka na danou věc. A jak už jsem tu párkrát napsal, vždy a všechno je o lidech.

Napsal Eduard Rovenský

    1 komentář

Přidat komentář