Další článek z roviny komunální politiky tituluji názvem jednoho klasického českého filmu, který skutečně reflektuje část mých pocitů z pozice zastupitele a radního v našem velikostí malém, názvem velkém městě.

Nejdříve bych chtěl zmínit, že za posledních 18 měsíců jsem ušel poměrně dlouhou cestu. Cestu poznání a prozření, systémové osvěty, cestu porovnávání a inspirace, cestu zkušeností, které jsem nabíral v komunální rovině i ve svém pracovním prostředí a snažil se je předávat na misky vah města, které mě vychovalo a které tak moc miluji, stejně jako mnohdy tak moc proklínám.

Vím, že se určitě znovu dotknu spousty lidí a budu zase čelit kritice za příliš otevřené jednání, možná i části internetových anonymních útoků, popřípadě osobních (snad jen verbálních) střetů. Každopádně nemůžu jinak. Ať už v práci nebo v životě, vždy se snažím jednat přímo a říkat, co si myslím. Možná občas spoustu věcí zbytečně „máchám v omáčkách“ (což dokazuje i tento úvod), ale ve výsledku se snažím těm druhým, se kterými jednám nebo ke kterým teď píši, ukázat svůj pohled na věc a přiblížit jim tu „svoji“ pravdu, která samozřejmě bude vždy subjektivní, byť bych se snažil sebevíc psát a hodnotit nestranně.

Bod 1 – Historie iluze politika ve Velké Bíteši

Když se zamyslím nad svým mladším a mnohdy naivním já, bral jsem funkci zastupitele jako funkci reprezentanta města. Voleného zástupce lidu, který se snaží prosazovat zájmy určité městské skupiny (svých voličů), člověka který by (v ideálním případě) měl mít dostatečný morální kredit, aby byl inspirací pro ostatní, pomáhal městu k rozvoji a snažil se v rámci různých kompromisů dělat to nejlepší pro dobro svých spoluobčanů. Je pravdou, že ve spoustě koaličních i opozičních tváří zastupitelstva takové lidi stále vidím a velice si všech takových vážím (i když to mnohdy tak působit nemusí). Každopádně neznamená to, že všichni zastupitelé – ať už historičtí nebo ti současní – tento můj tehdejší a částečně i dnešní pohled splňují. Možná ani já pro mnohé tak působit nemusím, ale na svou obhajobu píši, že za 18 měsíců už jsem pochopil, že investice, které město většinou dělá, dnes musí být z velké části podloženy nějakým dotačním titulem (buď z EU nebo ROP) a výhledovou perspektivou, která je navíc logicky nebo vývojově doložená, což paradoxně někteří volení zastupitelé ani ve třetím funkčním období (12 let, třeba i s přestávkou ve funkci!) nedokáží pochopit.

Bod 2 – Názorné příklady dezinformovanosti ve vlastní prospěch

Je krásné kritizovat a ukazovat prstem na všechno, co se kolem děje. Psát, jak je vše špatně a jak by se to dalo dělat lépe. Zapomínat, jak bylo dříve a připomínat, jak špatně je stále nyní.

Příklad 1) Oblastní charita Třebíč

Názorná ukázka číslo jedna: poskytnutí příspěvku 23 000 Kč pro Oblastní charitu Třebíč. Nejmenovaný zastupitel se podivuje, proč město přispívá touto částkou na provoz a činnost této organizace ve Velké Bíteši. V pozici letitého zastupitele by člověk předpokládal, že bude mít dotyčný alespoň okrajově zmapovanou činnost a pochopí, že pokud ve Velké Bíteši někdo eviduje těžce drogově závislé (uživatelé tvrdých drog, nitrožilní aplikace), kontroluje a stará se o dodržování hygienických návyků (včetně výměny injekčních stříkaček), dohlíží, aby se kvůli těmto jedincům městem nešířily různé nemoci a popřípadě dělá podporu Policii ČR při rozporu se zákonem, je mu tato částka ospravedlnitelná. Zvláště když ve výkazu třebíčské charity je městu vykazováno 23 evidovaných lidí na území města. Když ještě zmíním, že se změnilo financování těchto příspěvkových organizací, které vedlo ke snížení peněz, které na provoz od státu pobírají, je příspěvek 23 000 Kč v porovnáním s pasivním prospěchem 5000 občanů (pokud by příspěvek nebyl, činnost charity na území města by byla ohrožena) zcela jasný. A už nechci (ale musím) vůbec psát o tom, že v tak malém městě jako Velká Bíteš byly v posledních šesti letech odhaleny policií tři varny pervitinu, který je tu dodnes ještě mnohými tabuizován. Samozřejmě můžeme dělat, že se nás tento problém netýká, stejně jako nevymahatelnost městských vyhlášek bez městské policie, ale věřím, že tato doba už je za námi.

Příklad 2) Zateplení ZŠ Sadová a čerpání dotací

Lamentovat na nesmyslné dotace a celkově fungování Evropské unie by bylo asi na dlouho a je v tuto chvíli poměrně zbytečné. Smutné však je, že se v zastupitelstvu najdou lidé, kteří kritizují zateplení nové základní školy, na které jsou dotace ve výši přesahující 60 % nákladů, zatímco nechápou, proč vedení raději nezateplí starou, stoletou základní školu, na kterou může město získat uznatelné náklady hluboko pod 40 %. Když k tomu znovu přidáme porovnání nákladů u obou zmíněných budov, kdy u staré ZŠ chybí převážná část stavební dokumentace (historicky nedohledatelná), je potřeba zaměřit, řešit razantnější stavební úpravy (které jsou v neuznatelných nákladech), celkovou složitost situace, navíc s časovým obdobím, kdy se dotace vypsala v 5. měsíci roku s maximální účinností pro dokončení realizace k poslednímu dni daného roku (celý proces vypsání výběrového řízení na realizaci, kontrola dokumentace dle tabulek grantu, zajištění odborného dozoru atd. atd.), přičemž při nesplnění podmínek do daného data je dotace ohrožena, popř. nemusí být ani proplacena (dotace se většinou proplácí až za realizovaný projekt po zaplacení nákladů a předání díla, popř. kolaudaci objektu) je to vážně na pováženou! A jsme zpátky u druhé části příkladu 1.

Příklad 3) Chybějící supermarket

Jeden z důvodů, proč jsem do této mnohdy neveselé grotesky šel. Člověk se může snažit sebevíce a stejně pak uvidí svůj obličej na anonymním poutači, kde je vyobrazován jako ten, který jde proti zájmům občanů a blokuje tu diskontní řetězec (kéž by). Možná tento boj je typickým příkladem deziluze a vždy bude velkým populistickým tématem ve městě. Bohužel, situace je taková, že sehnat řetězec, popřípadě developera s podepsaným řetězcem, který akceptuje územní plán, majektové vztahy, komunikuje s městem, či s jeho zástupci a k tomu ještě přidá nadstavbu v podobě začlenění budovy do městského panoramatu, je dnes nadlidský úkol a už zbytečné je psát něco o tom, že je vlastně nemožnost zvolit si, jaký řetezec tu vlastně reálně může být, protože město ve svém postavení se spádovou zónou 8000 obyvatel je dnes pod hranicí 10 000 pro řetezce typu Lidl, Tesco a Kaufland se svými minimálně 20 000 je daleko v nedohlednu (resp. ve Velkém Meziříčí). Ale samozřejmě vše, co se děje, je přece špatně. Možná tu byla doba, kdy se tu takovéto investice nabízely co měsíc, ale bohužel ta už je také v nedohlednu. Shodou okolností, díky svojí úžasné práci, jsem měl tu čest tento týden mluvit s jedním vysoce postaveným představitelem jednoho z diskontních řetezců (určitě nejsem jediný ze zastupitelů, který si touto zkušeností prošel) a ten mě jenom utvrdil v tom, že situace je daleko složitější, než mohla být před šesti či deseti lety. Ale třeba se znovu pletu a vše se zlepší, hlavně pokud v radě nebudu já a mně podobní (přece jsem ten velký místní podnikatel, který z tohoto dnes už „nekonečného příběhu“ určitě taky něco má). Kolik dnů, týdnů a měsíců zatím marně čekám na vyjádření pana Ošlejška z OC Nimiru, že už má podepán řetězec a konečně kopne do země? Těžko bych to asi už spočítal. Stejně to vždy končí jako v tom smutném vtipu o sobotních srazech Bítešáků – v Kauflandu ve Velkém Meziříčí.

Těch příkladů by se tu samozřejmě dalo napsat více, včetně (dle mého názoru zcela zbytečného) dohadování se, jestli interpelace patří do diskuze nebo potřebují samotný bod programu zastupitelstva, ale zmíněné tři jsou podle mého aktuálně nejpodstatnější.

Bod 3 – Kdyby ryby

Historie plodí chyby, kdo nic neudělá, nic nezkazí a člověk občas musí spadnout „na hubu“, aby znovu mohl vstát a jít dál. Kdybychom možná nežili v křivdách a ublíženosti, dokázali si odpouštět a smiřovat se s tím, co máme, bylo by nám všem určitě mnohem lépe. Až bude zase nějaký anonymní vtipálek stříhat rádoby vtipná videa, rozesílat ubohé emaily pod hlavičkou města nebo dělat další pestrobarevnou koláž koaličních zastupitelů s dehonestujícími texty, mohl by se zamyslet nad tím, jak vtipně by naopak vypadala paralela fotek některých opozičních politiků (hlavně těch na facebooku aktivních), v porovnání s kolážemi „hrdinného“ ruského prezidenta Putina. Co bylo, bylo, člověk historii nezmění. Podstatné je dívat se dál na to, co se dá ovlivnit, čím město můžeme posunout a hlavně, jak nepřijít o ten zbytek iluzí, co nám komunální politika ještě nesebrala.

Hezký večer. 🙂

Napsal Eduard Rovenský

Přidat komentář