Předem prosím všechny čtenáře, aby následující věty nebrali jako můj osobní alibismus. Prostě jen uzrál čas i určité pocity a následující věty jsou pouze krátkým shrnutím situace.

Už to je rok. Rok, co jsem dostal důvěru části svých spoluobčanů, rok, co pravidelně chodím jako zastupitel a radní města na jednání rady a zastupitelstva a rok, co se obrazně řečeno snažím nahlížet pod horkou pokličku maloměsta a neutopit se přitom ve vroucí vodě. Člověk by řekl: ,,Docela dlouhý časový úsek pro určitý pohled na stav nynější, na vlastní iniciativu minulou, současnou i budoucí”. Co tedy před sebou vidím po ročním působení v komunální politice?

• Ne všechno je tak, jak se na první pohled zdá

Není to úplně překvapující zjištění a je to vlastně jeden z důvodů, proč jsem do toho kolotoče nasedl. V minulosti jsem jako běžný občan vnímal spoustu věřejně prezentovaných názorů, které mnohdy nebyly úplně přesné, některé mohu říci s odstupem času byly zcela zcestné. Léta slibovaný bítešský supermarket, veřejné koupaliště, vztahy mezi sportovními celky a organizacemi, kultura, doprava, veřejný prostor a další. Jakýmkoliv směrem se dnes podívám, vidím více pohledů a více lidí, než jsem byl schopen dříve vnímat. A mnohdy je těžké hledat vhodný kompromis nebo utvořit si opravdu objektivní názor bez vlastních averzí, osobních i pracovních deformací.

• Ne všechno co bylo a je, musí být vždy špatně

Je to asi běžný pohled spousty lidí. Žijeme na malém městě, slovy jednoho z textů: ,,..kde soused ví víc o tobě, než sám o sobě a sousedka řeší víc tvůj než vlastní oběd.”. Pravda je, že i když město mělo také svůj určitý historický vývoj a ne vždy se všechno povedlo (chybějící rozšířená působnost, odkloněné vlakové nádraží, kapacita průmyslových zón, nedostatek bydlení pro seniory), většina věcí běží koncepčně dobře, městký úřad pracuje na plné obrátky, rozšiřuje se prostor pro bydlení, opoziční i koaliční politici se zatím povětšinou snaží nalézt společnou řeč (i když mohou být témata, která rozdělují – nejenom napříč politickým spektrem). Samozřejmě jsou věci, které se táhnou a některé ještě roky táhnout budou (příkladem obchvaty okolo města, restrukturalizace bytového fondu a s ním spojené opravy, rekonstrukce bývalého pivovavaru atd.).

• Ano, i tak se najdou (mnohdy nemalé) rezervy

Jako v jakékoliv práci nebo aktivitě, kamkoliv se člověk podívá, může nalézt prostor pro vývoj. Kdo stagnuje, ve výsledku vlastně ztrácí, říká se. To co sám vidím se snažím řešit, ale jak už to bývá, mnohdy jeden pohled nestačí. Je potřeba mít vždy zpětnou vazbu od ostatních občanů, kamarádů, známých i neznámých. Komunikovat, srovnávat, ukazovat i pohledy druhých stran a před ničím nezavírat předem dveře.

A co se týká mojí osoby, ten poslední rok mi dal spoustu nových zkušeností, které se v životě určitě neztratí. Začal jsem se postupně orientovat ve věcech, o kterých jsem neměl ani tušení, v odborných termínech, které mi předtím nikdy nic neříkaly. Před volbami jsem nesliboval radikální změny, pouze jsem tvrdil, že pokud dostanu prostor, pokusím se konat dle nejčistšího vědomí a svědomí a o to se i nadále snažím. Pravda, občas si člověk sám říká, jestli mu to vůbec stojí za to, do noci sedět na jednání, po večerech pročítat materiály, snažit se vyvíjet aktivitu, která je ne vždy všemi brána pozitivně. S tím jsem ale už před tím rokem počítal. Člověk si vstupem na politické kolbiště (byť jen maloměstské) na záda nakreslil reflexní terč a uhýbat je teď už zbytečné. Těžko soudit po jednom roce. Někdo by řekl: ,,Docela dlouhý časový úsek pro určitý pohled na stav nynější, na vlastní iniciativu minulou, současnou i budoucí”. Bohužel za sebe vím, že až delší čas tuto etapu objektivně zhodnotí.